Kvalitní dopravní plánování se neobejde bez znalosti potřeb lidí a jejich cestovního chování. Česko v pohybu je historicky prvním celostátním průzkumem, který nám odpoví na otázky odkud, kam, jakými dopravními prostředky a za jakými účely obyvatelé Česka cestují. Průzkum probíhá od podzimu 2017 do jara 2019 a provádí jej Centrum dopravního výzkumu, v. v. i., ve spolupráci s agenturou SC&C za podpory Ministerstva dopravy České republiky.
Budete-li osloveni a zapojíte se do průzkumu:
Nejdříve bude náhodně vybráno 10 000 domácností z celé republiky. Každá domácnost má stejnou šanci, že bude vybrána. Pravděpodobnost, že do průzkumu bude vybrána právě ta Vaše, není velká. Oslovíme jen přibližně každou 440. domácnost.
Pokud budete do průzkumu vybráni, osloví Vás tazatelé agentury SC&C. Poznáte je podle průkazu, který Vám předloží. Budete-li s účastí souhlasit, položí vám tazatelé několik jednoduchých otázek, které se týkají samotné domácnosti a jejích členů.
Poté se s Vámi dohodnou na tzv. “rozhodném dni”, ve který budou všichni členové domácnosti starší 6 let do speciálního deníku zaznamenávat své cesty. Deník bude možné vyplnit a odevzdat na papíře, nebo s tazatelem po telefonu.
Průzkum bude dokončen na jaře 2019 a jeho výsledky budou zveřejněny na podzim téhož roku. Stanou se důležitým zdrojem informací pro práci odborníků, kteří plánují dopravu. Výsledky poskytneme také všem ostatním, kteří o ně budou mít zájem.
Účast v průzkumu není časově příliš náročná, ale informace, které nám poskytnete, mají velký význam pro zlepšení dopravy v České republice.
Každý z nás má své cestovní návyky. Často se opakují a my je už ani nevnímáme. Přesto jsou unikátní a dohromady tvoří to, čemu říkáme doprava.
Několika lidem jsme položili čtyři otázky týkající se jejich každodenního cestování.
Budete-li vybráni, pomozte nám popisem svého dne sestavit obraz dopravy v České republice. Děkujeme!
Janovi je 97 let, je důchodce a žije v domě spolu s rodinou jednoho ze svých synů. Sám se považuje za přestárlého, ačkoliv se neustále zajímá o nové věci a obstará péči o sebe i celou svou domácnost (včetně slepic na dvorku).
„Jsem v pohybu natolik, nakolik mi to můj věk a zdraví dovolí. Jsem vděčný za každý den a v tomto ohledu mne vlastně každý den překvapí.“
„První moje kroky směřují k počítači, který je mi partnerem. Zjišťuji, co je ve světě nového, hledám si na něm recepty nebo jiné potřebné informace. Například minulý týden se mi pokazila planžeta na holicím strojku. Vyhledal jsem na internetu prodejce, a pak se za ním vydal vlakem do města. Ale dále k mému dni. Dopoledne pěšky navštívím hřbitov v naší obci, pak se ještě zastavím do obchodu pro nějaké drobnosti, které potřebuji k vaření oběda. Celá cesta je dlouhá asi jeden kilometr. Takové je moje běžné pohybování, protože po obědě jsem už jenom doma.
Kromě toho jezdím každý pátek do blízkého města, kde navštívím tamní hřbitov a vyřídím větší nákup.
“
„Jezdím téměř výhradně vlakem. Vlak je můj kamarád, a to prakticky od narození, dokonce bych řekl, že mám železnici v genech. Můj otec sloužil na dráze a já jsem se kolem nádraží, výtopny, pohyboval denodenně. Železnice měla tehdy velký význam pro pohyb zboží, vlakem se vozilo všechno. Na nádraží tedy bylo rušno. Celý život jsem do práce dojížděl vlakem, a i v důchodu (od roku 1981) jsem se hodně najezdil. Na druhou stranu, vlaky byly dříve nepohodlné, přecpané, spoje málo četné. S dneškem se to nedá srovnat!“
„(Smích) Toho já se nedožiju. Mám ale pocit, že už dnes žiji v budoucnosti. Odjakživa jsem si říkal, kdyby jen ty vlaky jezdily častěji a pravidelně. A ono se to splnilo!“
Mikuláš je jedenáctiletý školák, který s oblibou vyrábí nejrůznější věci z kartonu a dělá pokusy, škádlí bráchu, chodí do Thai boxu a kromě Star Wars má rád ještě kupu dalších věcí. Bydlí ve městě.
„Rád sportuju, ale nerad chodím. Nejraději jezdím na své velké koloběžce, jen mi trochu vadí, že je těžká, když ji nesu do tramvaje.“
„Vstávám asi v šest, někdy i o půl šesté, když máme školní parlament. Z domu vycházím v sedm ráno. Mám to kousek na tramvaj, asi pět minut. Nasednu do tramvaje a jedu až ke škole, celkem to trvá asi půl hodiny. Ve škole pak máme většinou šest hodin. Ze školy někdy jedu s kamarádem Lukášem až na Hlavní nádraží. Tam si třeba něco koupíme, pak se rozdělíme a každý jedem domů svou cestou. A někdy se vracím ze školy sám. Když mám koloběžku, tak vystoupím o zastávku dřív, a celou cestu domů jedu z kopce. V úterý, ve středu a ve čtvrtek mám kroužky, a do nich zase jedu tramvají. Jinak bývám doma, hraju si s Legem nebo poslouchám Hurvínka na tabletu.“
„Zlepšil bych jednu věc, a to aby všude byly tramvaje bez schůdků, aby se mi koloběžka líp nakládala. Taky bych zavedl vlakový tunel z Prahy do Brna, protože ta dálnice je pořád ucpaná.“
„Já budu jezdit do práce v modrobílém smartu, který ale bude mít velký úložný prostor. Auto by mělo mít normální řízení, ale kdyby se mi nechtělo řídit, zapnul bych autopilota. Lidi by míň jezdili auty, protože ve městech budou pohyblivé chodníky a budou se taky používat létající koloběžky, takové létající segwaye.“
Pavle je 30 let a právě si se svou dcerkou Zorkou užívá rodičovskou dovolenou. Žije ve městě, ráda sportuje a tráví čas s přáteli.
„Pohybuji se hodně pěšky, ať už s kočárkem nebo se šátkem, ten je mnohem flexibilnější, nemusím plánovat cestu tak, abych ji projela kočárkem. Denně nachodím několik kilometrů. Před narozením dcerky jsem se taky hodně pohybovala, ale jinak, zejména při sportu, například při lezení.“
„Každý den jsme venku, nejvíc odpoledne. Sedneme na autobus a vydáme se na okraj města, do lesa. Nebo se vypravím na návštěvu za sestrou do nedaleké obce. Je to opravdu snadné, navíc mám teď dopravu zdarma. Někdy se vydám i za rodiči do Olomouce, prostě pohoda. V rámci procházky občas nakoupím nějaké drobnosti, ale hlavní nákupy děláme autem, manžel je často obstarává sám. V podvečer se pak ještě někdy všichni projdeme, i s manželem, ať si užijeme společný čas.“
„Vadí mi, že auta jsou na prvním místě. Nějakou dobu jsem žila ve Vídni a musím říci, že tam jsou chodci a cyklisté mnohem rovnoprávnější. Z pohledu chodce jsou některá místa v mém městě velmi špatně dostupná. Ale vcelku jsem spokojená.“
„Nepředpokládám, že dojde k velkým změnám, ale očekávám, že se více rozšíří elektromobily a doufám, že ve městě bude celkově míň aut. Přála bych si, aby lidi nemuseli a nechtěli jezdit do centra autem.“
Pavlovi je 51 let a každý den cestuje převážně autem. Žije v Praze a najezdil po ní za posledních 17 let přes 400 tisíc km. Rád poslouchá muziku, lyžuje a jezdí na motorce.
„Jezdím převážně autem, protože to je můj pracovní nástroj. Občas jedu MHD, hlavně na koncerty nebo na pivo s kamarády. No a někdy se svezu na motorce, ale to hlavně rekreačně. Pak tam napište, že to pivo na fotce je nealko (smích).“
„Autem jezdím, protože mě k tomu nutí moje zaměstnaní. Jako řemeslník potřebuji mít s sebou nástroje a náhradní díly. Zkoušel jsem to v létě na motorce, ale do brašen se mi nevleze vše, co s sebou potřebuji vozit. Také si nemůžu cestu předem naplánovat, jezdím k neočekávaným krizovým situacím. Když mám službu, musím být pořád na telefonu a poblíž auta. Nákupy pak vyřizuje většinou manželka po cestě z práce a děti se už do školy dopravují samy.“
„Když pominu pořád se zvyšující provoz a s ním související zácpy, tak je velký problém parkování. U zákazníka potřebuji zaparkovat nedaleko jeho auta a nikdy nevím, jestli to bude na 10 minut, nebo na hodinu. Problém je hlavně v jednosměrkách. Modré parkovací zóny v Praze se mi nejdříve nelíbily, ale s odstupem času musím říct, že spíše pomáhají. Můžu si zaplatit místo přes aplikaci a většinou v té oblasti zaparkuji. Je to také dobré pro ty, kteří tam bydlí - mají větší šanci, že zaparkují.“
„Myslím si, že se to výrazně nezmění. Kdyby se povedlo dobudovat obchvaty, určitě se uleví dopravě v centrech měst. Pokud se ale ten obchvat pak zpoplatní, nemá to smysl. Lidé, kteří nemají dálniční známku, tudy nepojedou a známku si nekoupí, takže se nevyužije jeho potenciál. Myslím si, že z auta jen tak někdo do MHD nebo na kolo nepřesedne. Lidé si cení svobody a nezávislosti, kterou jim auto poskytuje a také jsou líní a pohodlní. Možná by fungovala nějaká finanční motivace, např. levnější MHD.“
Průzkum provádí Centrum dopravního výzkumu, v. v. i., ve spolupráci s agenturou pro marketingový a sociologický výzkum SC&C a za podpory Ministerstva dopravy České republiky. Více informací naleznete také na Facebooku.
